Vítejte všichni přátelé a milovníci československého rocku,
tento blog si neklade žádné velké cíle. Jde pouze o to, poskytnout ku potěše Vašch očí a uší exponáty z rané éry tuzemského beatu, rocku a rock and rollu, které se podařilo sehnat pár nadšeným fanouškům a podělit se o zajímavé informace a poznatky.
Rádi bychom informační smysl tohoto blogu směřovali pouze do roku 1975, další léta přenecháme jiným. Všechny Vaše přínosné příspěvky vkládejte do komentářů.

pondělí 27. dubna 2015



Růže, trní a vlčí mlha
(slovo před 2. čs. beatovým festivalem)
Jan Křtitel Sýkora - Můj názor
„Tak nám zabili festival, paní Müllerová“ – povzdechl by si patrně nebožtík Josef Švejk cpby teenager po shlédnutí bezohledných exhibicí technického personálu československého rozhlasu a televize na 1. Čs. Beat Festivalu, kdy tito „všemocní“ neváhali vnikat kdykoli na pódium a brát a přestavovat interpretům mikrofóny v polovině produkce nebo na sebe alespoň neustále neupozorňovat na plné pecky pražícími bílými reflektory (čímž samozřejmě mnoha skupinám narušili možnost lepšího vizuálního působení). 
Kdo neviděl, těžko by uvěřil. 
S o to větším zájmem čekala naše beatová veřejnost na záznam, který měla československá TV z festivalu přinést. Co do velkoleposti příprav měl to být záznam vskutku obdoby nemající. Kdo měl tu trpělivost, ten se dočkal. Neboť – jak praví přísloví – trpělivost růže přináší. Je ovšem fakt, že každá růže má své tny. Tady však, ke zklamání všech čekajících, bylo patrně trnů tak požehnaně, že pro ně pomalu nebylo vidět květy.
Tuto „růži“ dalo květinářství naší televize na trh 9. července (tedy více než půl roku po festivalu!) v pozdních nočních hodinách. Ti, co u svých televizorů ještě neusnuli, byli odměněni doslova amatérsky připraveným „pořadem“, jehož jediným kladem snad bylo to, že naše drahá televize – jubilantka konečně zaregistrovala, že u nás také existuje nějaká beat music.
Zvuková kvalita záznamu nedosahovala zdaleka ani sebeprimitivnějších parametrů – nehrávky, které pořídilo kdysi dávno Flamengo v improvizovaném amatérském „studiu“ ve sklepě, jsou proti tomu plně profesionálním zbožím! Jdiné, co dosahovalo alespoň nějaké kvality, byl zvukový podklad Olympicu, Prúdů a The Soulmen. Těm ostatním televizní zvukaři žalovatelným způsobem ublížili.
Zajímavá byla i dramaturgie celého šotu; vskutku „Pelemele“.
Nevím ,jaký záměr tímto pořadem naše TV sledovala – domnívám se, že mělo jít o jakýsi „názorový pohled“ na celý festival. Takový „pohled“ však existuje dvojí – očima kritika a očima řadového fandy; je mi však záhadou, jakýma očima se díval ten, kdo měl na svědomí tuto „akci“.
Patrně zakalenýma vlčí mlhou.
Pro příště by snad bylo lepší, kdyby si československá TV zvala k podobným příležitostem odborné poradce. Režisér natáčející podobnou záležitost by měl mít alespoň trochu povědomosti o tom, co vlastně točí a svěřené téma co nejlépe pochopit – takové iluze mám já o režisérech. Ať je to však jakkoli, nemělo by z jeho díla čišet diletantství a volaporážející nevědomost, desinformující široké divácké masy. (Zde mám na mysli konkrétní případy, kdy se na obrazovce objevil velký detail bicí soupravy s názvem skupiny Rebels a v celkovém pohledu se potom objevila bratislavská „smíšená“ kapela Sigi Dan and Honey Girls. Kdo vysvětlí průměrnému, věci neznalému divákovi, že opravdu neviděl pražské Rebely, ale někoho docela jiného, kdo s nimi má společnou snad jen stylovou oblas a půjčnou bicí soupravu? Nikdo – stejně tak, jako to nikdo nedokázal vysvětlit panu režisérovi.)
1. Čs. Beat Festival byl prakticky první reprezentativní přehlídkou celé československé beatové produkce. Byl by si snad zasloužil trochu důstojnější uvedení – byl by to takový problém, aby celý záznam, alespoň stručně komentoval věci rozumějící speaker? Nebo nemohly být jednotlivé skupiny, když už nic jiného, aspoň uvedeny patřičnými titulky? Viděl jsem již v naší televizi hodně hudebních přenosů, ale žádný nedopadl tak katastrofálně, jako tento záznam. Proč neumíme natočit důstojný dokument z beatového festivalu, když totéž dokážeme dobře udělat z festivalu jazzového či písničkového a výborně z Pražského jara?
Proč jsou přenosy vážné hudby opravdovou lahůdkou, uměleckým dílem, kdy je na první pohled patrno, že režisér ví, co točí, že režíruje takřka (a možná i doslova) s partiturou v ruce a tento záznam budil dojem, že byl pořízen jen proto, aby byly nějak utraceny ke konci roku zbývající metry filmu?
Čím je to způsobeno? Neschopností lidí? Proč není těmto lidemdána možnost, aby se poučili v zahraničí, kde jsou přímé přenosy nebo záznamy koncetů špičkových beat groups celkem dost běžnou záležitostí? Nebo proč se nehledají jiní lidé, kteří by tuto práci odvedli lépe a zasvěceněji? To je jen pár otázek na okraj – československá TV by si je měla zodpovědět. Už proto, že 2. Čs. Beat Festival je už za dveřmi a ona bude mít jistě zájem, opět z něho pořídit pro své diváky podobný „záznam“. Nemělo by ale cenu, aby to dopadlo jako s loňským festivalem, kdy místo věnečku růží přinesla hrst chrastí, připomínající spíše trnovou korunu.
Jan Křtitel Sýkora

Žádné komentáře:

Okomentovat