Pod číslem F 4058 vyšly na desce snímky Návrat Gemini, zde překřtěná na Count Down a Start Gemini se zkráceným názvem Gemini.
středa 7. října 2015
Mefisto jako tajemní Die Mephistos
Málo známá je existence singlu skupiny Mefisto na německém labelu ELITE SPECIAL.
Pod číslem F 4058 vyšly na desce snímky Návrat Gemini, zde překřtěná na Count Down a Start Gemini se zkráceným názvem Gemini.
Pod číslem F 4058 vyšly na desce snímky Návrat Gemini, zde překřtěná na Count Down a Start Gemini se zkráceným názvem Gemini.
sobota 3. října 2015
Golden Kids, aneb co byl Orchestr Golden Kids???
Připravil Jan Müller (Poděkování
patří Petru Formánkovi za osobní vzpomínky a Lukášovi Machatovi, Milanu
Pechrovi a Janu Richterovi za upřesnění některých informací)
Golden Kids bylo české hudební uskupení působící na přelomu 60. a 70. let 20. století a skládala se ze tří, tehdy již velmi populárních zpěváků: Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře. Ti se poprvé sešli již na podzim roku 1965 na scéně pražského divadla Rokoko a v létě 1968 se rozhodli divadlo opustit a vydat se společně na sólovou dráhu jako pěvecké trio.
Tomuto tématu se velmi podrobně věnuje kniha Antonína Matznera Golden Kids – 40 let s legendou (vydalo nakladatelství Daranus v roce 2008), ta však pojednává hlavně o pěveckém triu a jeho aktivitách. Další informace týkající se jich nahrávek lze najít v bookletu CD Golden Kids Micro-Magic-Circus (vydal Bonton v roce 1997).
Tento příspěvek má za úkol objasnit peripetie okolo jejich doprovodného orchestru a jeho postupném zániku, neboť o tomto tématu neexistují skoro žádné informace a i ty jsou značně zjednodušené.
Vše začalo v létě 1968, přesně řečeno 1. 7., k tomuto datu se rozhodl odejít Waldemar Matuška z divadla Rokoko a věnovat se nadále sólové dráze zpěváka. Současně s ním odešla z Rokoka i skupina Mefisto a stala se jeho doprovodnou kapelou. V září 1968 proto začal baskytarista Zdeněk Rytíř (1944 – 2013), který z Mefista odešel a zůstal v divadle Rokoko, shánět narychlo náhradní hudebníky, kteří by doprovázeli představení Listy důvěrné, ve kterém účinkovalo pěvecké trio Kubišová, Vondráčková, Neckář. Kromě Rytíře, který hrál na basovou kytaru, tvořili nový soubor tito členové: na sólovou kytaru mladý a nadaný kytarista Otakar Petřina (1949 – 2015), v té době ještě student konzervatoře, který už v době studií hrál v bigbeatové skupině Rhythm and Blues, na klávesové nástroje přišel plzeňský rodák Petr Formánek (1945), předtím působil v hudební skupině v Divadle v Alfě, později jako klavírista, korepetitor a kulisák v Divadle dětí (bývalé Divadlo v Alfě). A za bicí usedl Petr Hejduk (1949 – 1994), který měl přes své mládí za sebou působení ve skupinách Rhythm and Blues a Syrinx a také hrával s beatovou skupinou Pastýři, která byla složena ze studentů konzervatoře. Tou dobou hrál už jednu sezónu v Semaforu, kde hrál ve skupině Milana Dvořáka. A v září a říjnu 1968 působil současně v Semaforu i v Rokoku. Tato čtyřčlenná sestava z divadla Rokoko se stala později jádrem Orchestru Golden Kids. Ještě během podzimu 1968 dohrávalo trio Vondráčková, Kubišová, Neckář v Rokoku představení Listy důvěrné (Poslední představení této hry proběhlo v Rokoku ještě 15. prosince 1968!), ale současně v té době se už připravoval jejich sólový projekt Golden Kids. Od počátku října začaly první zkoušky, ale jako datum oficiálního vzniku bývá uváděno 1. listopad 1968. (Název Golden Kids se objevil poprvé 13. října 1968 v denním tisku v rubrice Programy divadel, kde je uvedeno Listy důvěrné – Golden Kids.) Současně s tím vznikl i doprovodný Orchestr Golden Kids, který sestavil producent a hudební skladatel Bohuslav Ondráček ve spolupráci s dirigentem Tanečního orchestru Československého rozhlasu v Praze (TOČR) – Josefem Vobrubou. Josefu Vobrubovi šlo o to, vyzkoušet si, jak v praxi dopadne spojení mladé rockové rytmiky a profesionálních hráčů na dechové nástroje z TOČRu.
K již zmíněné čtyřčlenné beatové sestavě z divadla Rokoko byli připojeni hráči na dechové nástroje z TOČRu: na trubky Richard Kubernát, Václav Týfa, Nikola Janev, Jan Čapoun a na trombóny Bedřich Beránek, Jan Hynčica, Miroslav Koželuh, Pavel Vitoch. Při zájezdech a vystoupeních v něm účinkovali tři trumpetisté a tři trombónisté (plus samozřejmě pětičlenná beatová rytmika), při studiovém nahrávání bývalo obsazení větší, podle potřeby často spolupracovali i další hudebníci: trumpetisté Radek Pobořil, Pavel Střítezský, saxofonisté Milan Ulrich, Vladimír Hruška, František Kryka nebo trombonista Josef „Bažík“ Pavelka. Když to aranžmá některé skladby vyžadovalo, byli přizváni hráči na smyčcové nástroje nebo Libuše Váchalová na harfu. Při nahrávání pro Supraphon řídil orchestr Josef Vobruba, na koncertech a zájezdech se střídal s Bohuslavem Ondráčkem. Ten se stal producentem tzv. Bob-Serie Supraphonu a už v průběhu listopadu 1968 natočili Golden Kids za doprovodu stejnojmenného orchestru první sérii snímků pro gramofonové desky. Na basu někdy místo Zdeňka Rytíře zaskočil i Zdeněk Juračka ze skupiny Rebels, nebo při nahrávání ve studiu také Vladimír Hora či Vincenc Kummer.
Trio Golden Kids si postupně tvořilo nový repertoár, vybírali si především skladby ze zahraniční produkce textované Zdeňkem Rytířem a Eduardem Krečmarem, či původní české novinky především od Bohuslava Ondráčka nebo Angelo Michajlova. I když každý ze zpěváků zpíval nějakou skladbu sólově, tak ve většině jejich písní z těch let mu dělali ostatní dva doprovodné vokály, především pak při koncertních vystoupeních.
V listopadu a prosinci 1968 byly natočeny písně pro chystané LP Marty Kubišové Songy a balady. 25. listopadu 1968 se formace Golden Kids poprvé představila veřejnosti v pražské Lucerně na Supraphon Show, kde uvedla předpremiéru pořadu Music Box No. 1, jejímž hudebním dramaturgem a režisérem byl Bohuslav Ondráček. Dramaturgem byl Zdeněk Rytíř a choreografii si dělali Golden Kids sami. Poté odjeli na turné na Slovensko pod agenturou Pragokoncert. Skladatelsky se v té době začal prosazovat Ota Petřina a jeho netradičně pojaté písně nesly jeho zřetelný autorský rukopis: Tak dej se k nám, Ne, Nautilus, v písních a aranžích se objevily i názvuky psychedelic-rocku jako třeba ve skladbě Nestůj a pojď (U nás máme mejdan), Přítmí (Alenčin bál v říši divů) nebo Provazochodci.
Dne 30. 12. 1968 vystoupili Golden Kids znovu v pražské Lucerně a ve dnech 4. až 6. ledna 1969 se zúčastnili Pop Music Fora Pragokoncertu. 18. ledna 1969 vystoupili s úspěchem na Československém galavečeru na festivalu MIDEM ve francouzském Cannes a v únoru 1969 v Hamburku natočili pro televizní společnost Norddeutscher Rundfunk, skladbu Nestůj a pojď (U nás máme mejdan).
3. března 1969 byla v Hudebním divadle v Karlíně premiéra jejich druhého pořadu Micro-Magic-Cirkus, ve kterém s nimi účinkoval balet karlínského divadla. Autorem scénáře byl Zdeněk Rytíř, režii měl choreograf Luboš Ogoun a hudební dramaturgii měl na starosti Bohuslav Ondráček. Tento pořad byl uváděn pouze v Hudebním divadle v Karlíně, a byl koncipován jako dramaticky sevřenější útvar, na rozdíl od zájezdového a pouze koncertního Music Boxu No. 1. V programu Micro-Magic-Circus zaznělo celkem 28 písní a na stejnojmenném LP, které vyšlo v druhé polovině roku 1969, se dostalo pouze čtrnáct skladeb z tohoto představení (v Aktualitách Melodie ze dne 17. 3. 1969 se píše, že „…norská televize natočí v březnu 50 minutový pořad s Golden Kids…“, zda se tak ale stalo, není potvrzeno…).
V dubnu 1969 rozšířil obsazení Orchestru Golden Kids kytarista Miloš Svoboda (1947), bývalý člen skupin Donald, New Rogers Band a Blue Effect.
V červenci se Golden Kids zúčastnili hudebního festivalu Singing Europe 1969 v holandském Scheveningenu a vyšlo také LP Marty Kubišové Songy a balady. Tato deska se o něco později dočkala druhého vydání, ale byly z ní vyřazeny písně Modlitba a Ne a nahrazeny písněmi Zlý dlouhý půst a Kdo ti radu dá.
Politická situace se postupně začala měnit, začínala tzv. normalizace a s ní se znovu přihlásila také cenzura. Píseň Časy se mění (The Times Are Changing od Boba Dylana), kterou zpívali všichni tři členové Golden Kids vyšla ve dvou verzích, protože cenzorům vadil její text a musel být předělán. Stejný osud čekal i píseň Heleny Vondráčkové Malý princi co s tvou růží, a okolo Marty Kubišové se začala stahovat síť intrik, měla být vyřazena z uměleckého života, neboť v srpnu 1968 se stala jedním ze symbolů proti okupaci Československa. V srpnu 1969 pak tehdejší manžel Marty Kubišové, režisér Jan Němec natočil k sedmi písním z alba Songy a balady barevný televizní medailon nazvaný Proudy lásku odnesou. (Na televizní obrazovce se objevil až v roce 1990 a dochovalo se z něj jen pět písní).
Na přelomu let 1969 a 1970 probíhalo natáčení koprodukčního filmu Revue pro následníka trůnu režírovaným Jaromírem Vaštou pro západoněmeckou televizní společnost ZDF. Také tento pořad skončil na dlouho dobu v trezoru a premiéry se dočkal až v roce 2009. 6. ledna 1970 proběhla v pražské Lucerně premiéra programu Music Box No. 2. (Choreografie Helena Vondráčková) a při té příležitosti se konala tisková konference, na které Golden Kids představili plány do budoucna:
Pořad Music Box No. 2 se měl hrát po celý rok, poté chtěli připravit další s názvem Music Box No. 3, i pravidelné čtvrtletní pořady pro televizi, nebo natočení LP desky pro západoněmecký Polydor, alespoň dle článku uveřejněným v Aktualitách Melodie ze dne 2. 2. 1970.
27. ledna 1970 se konalo poslední vystoupení Golden Kids v Ostravě.
Datum 3. 2. 1970 je považováno za konec tohoto pěveckého tria. Tento den totiž ředitel Pragokoncertu, tehdy vlastně monopolního zprostředkovatele koncertní aktivity většiny českých interpretů, zakázal zbývajícím členům Golden Kids s Martou vystupovat, na což Helena Vondráčková s Václavem Neckářem reagovali pozastavením dalších společných aktivit. Přesto ale nelze říci, že by se jednalo o nějaký zákaz ze dne na den. Tou dobou natáčela Marta Kubišová vokály pro připravovanou LP Ostrov Heleny Vondáčkové (deska vyšla až v první polovině roku 1971 a na jejím obalu se naposledy objevilo jméno Golden Kids, ale jen jako název doprovodné kapely). I když je hlas Marty Kubišové v doprovodných vokálech dosti výrazný (u skladeb Pochval strom za zelený listí, Klášterní zvon, Pojď jen blíž, Ostrovy pokladů), její jméno už na obalu nesmělo být uvedeno.
V červnu roku 1970 ještě vyšlo LP Golden Kids 1., ale už na něj v časopise Melodie nesměla vyjít žádná recenze. I když si Marta Kubišová přála, aby Václav Neckář s Helenou Vondráčkovou koncertovali a zpívali dál sami, Vondráčková s Neckářem s tím nesouhlasili. I z agentury Pragokoncert na ně bylo tlačeno, aby koncertovali jako duo Golden Kids. Václav Neckář se sice pokoušel celou situaci řešit, ale marně a čekali pak vlastně celý rok a doufali, že všechno dobře dopadne.
Trio Golden Kids už dále veřejně nevystupovalo, přesto ale aktivita Orchestru Golden Kids nezanikla. Pro Supraphon stále točili nové snímky, a to i s Martou Kubišovou. (17. 6. 1970 vznikly její poslední dvě písně, převzaté skladby Hare Krišna, V století dvacátém devátém, které sice vyšly na gramofonových deskách, ale jejich náklad byl zničen. Poslední její nahrávka byla Ondráčkova balada Kde máš svůj dům, která byla dokončena 30. 6. 1970, ale na desky se už nedostala. Byly to i poslední snímky nahrané pod názvem tělesa Orchestr Golden Kids; a toto pojmenování se na dalších nahrávkách už neobjevilo. Supraphon plánoval ještě vydání LP desky s názvem Golden Kids 2, ve které měly být písně z programu Music Box No. 2. K vydání nedošlo a místo chystané desky pak vyšlo koncem roku 1970 album s názvem 9x Zdeněk Rytíř – texty k písním a baladám. Protože na něm už nesměly být zařazeny žádné písně v podání Marty Kubišové, objevily se zde pouze snímky Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře.
Ačkoliv zákaz veřejného vystupování Marty Kubišové už platil, hudebníci z bývalého Orchestru Golden Kids se v té době věnovali studiové práci při nahrávání s TOČRem. V červnu 1970 se podíleli na vzniku LP 13 HP Hany a Petra Ulrychových, proto některé snímky z této desky mají progresivnější a rockovější zvuk. (Skladby Oty Petřiny Ranvej, Gloria, Podivný příběh.) Nahrávali pod hlavičkou TOČRru snímky i pro jiné interprety, Oheň a led, kterou nazpívala Eva Pilarová, nebo Hnědej kůň hříva bílá pro Milana Drobného.
V létě 1970 Ota Petřina spolupracoval na LP skupiny Olympic Jedeme, jedeme jako aranžér a osmi texty se na něm podílel Zdeněk Rytíř. Další projektem, na kterém členové bývalého Orchestru Golden Kids spolupracovali, bylo album Václava Neckáře Světská sláva, polní tráva, to bylo také nahráno už pod názvem TOČR, Zdeněk Rytíř se na něm podílel sedmi texty, Ota Petřina do něj přispěl nevšední skladbou Patrick, (kde ve sborech zpíval Jan Neckář) a jedenáctiminutovou folkovou baladu Perla a Petr Hejduk do něj složil píseň Bukanýr.
Téměř celá rocková rytmika Orchestru Golden Kids (Petřina, Svoboda, Rytíř, Hejduk) si zahrála i ve filmu Ďábelské líbánky (režie Zdeněk Podskalský, premiéra 9. 9. 1970). V této komedii je vidět i v obraze a doprovází Václava Neckáře při zpěvu písní Láska má a Láska zlá. V té době se uvažovalo i o možnosti, že doprovodná kapela by měla působit půl roku pro Neckáře a půl pro Vondráčkovou, což se v blízké budoucnosti ukázalo jako nesmysl. V říjnu 1970 připravila Helena Vondráčková program, do kterého si přivzala jako hosta Václava Neckáře, z důvodu nedostatku nového repertoáru s nimi účinkovalo pěvecké duo SOHO, neboli Petr Hejduk a Miloš Svoboda. Ti zpívali v první části představení devět písní, původní i převzaté a textovali je Zdeněk Rytíř a Vladimír Poštulka. (Air, Zálesák, Soho, Dřív, než listí opadá, Bloumám, Boxer, Měla oči jako nebe, Tulák samotář, Víla).
Poslední vystoupení tohoto programu s Václavem Neckářem proběhlo ještě v polovině února 1971.
Tou dobou už bylo jasné, že trio Golden Kids už nikdy společně koncertovat nebude a Helena Vondráčková i Václav Neckář se rozhodli jít vlastní uměleckou cestou.
Koncem února 1971 se konala premiéra nového pořadu Heleny Vondráčkové nazvaný Helena 1971 Gala za doprovodu Orchestru Bohuslava Ondráčka, což byl bývalý Orchestr Golden Kids. Bylo to ale stále příliš velké těleso, které se nevyplácelo na zájezdech, protože pořadatelé raději dávali z finančních důvodů přednost menší skupině. Zdeněk Rytíř se rozhodl zanechat hraní na basovou kytaru a věnovat se pouze dráze textaře, a jeho místo zaujal Luboš Nývlt.
Proto se Helena Vondráčková pokusila v březnu 1971 vytvořit svoji novou doprovodnou skupinu, což se jí ale prozatím nepovedlo. Do toho zasáhly i personální změny ve skupině Olympic. K 31. 3. 1971 podal výpověď bubeník J. A. Pacák a ostatní členové skupiny se rozhodli, že propustí i basistu Jana Hausera. V březnu probíhalo jednání, a rozhodovalo se mezi Milanem Vitochem ze skupiny JazzQ, a Petrem Hejdukem. Nakonec od 1. 4. 1971 nastoupil k Olympicu Petr Hejduk (a jako nový basista Jiří Korn, který tou dobou působil jako zpěvák s kapelou Shut Up F. R. Čecha v Semaforu.)
30. června 1971 byla natočena živá LP Helena, Helena, Helena, což byl vlastně záznam jejího pořadu Helena 1971 Gala. Doprovázel ji na něm Orchestr Bohuslava Ondráčka, v něm kromě dechové sekce, stále ještě hráli Ota Petřina a Petr Formánek. V létě 1971 se uskutečnil dvouměsíční zájezd Heleny Vondráčkové a tohoto orchestru do SSSR. Po návratu z turné došlo k definitivnímu rozpadu tohoto doprovodného tělesa, Ota Petřina a Petr Formánek odešli v létě 1971 do formující se skupiny Bacily, které založil Václava Neckář společně s bratrem Janem.
Jan Müller 2015
Golden Kids bylo české hudební uskupení působící na přelomu 60. a 70. let 20. století a skládala se ze tří, tehdy již velmi populárních zpěváků: Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře. Ti se poprvé sešli již na podzim roku 1965 na scéně pražského divadla Rokoko a v létě 1968 se rozhodli divadlo opustit a vydat se společně na sólovou dráhu jako pěvecké trio.
Tomuto tématu se velmi podrobně věnuje kniha Antonína Matznera Golden Kids – 40 let s legendou (vydalo nakladatelství Daranus v roce 2008), ta však pojednává hlavně o pěveckém triu a jeho aktivitách. Další informace týkající se jich nahrávek lze najít v bookletu CD Golden Kids Micro-Magic-Circus (vydal Bonton v roce 1997).
Tento příspěvek má za úkol objasnit peripetie okolo jejich doprovodného orchestru a jeho postupném zániku, neboť o tomto tématu neexistují skoro žádné informace a i ty jsou značně zjednodušené.
Vše začalo v létě 1968, přesně řečeno 1. 7., k tomuto datu se rozhodl odejít Waldemar Matuška z divadla Rokoko a věnovat se nadále sólové dráze zpěváka. Současně s ním odešla z Rokoka i skupina Mefisto a stala se jeho doprovodnou kapelou. V září 1968 proto začal baskytarista Zdeněk Rytíř (1944 – 2013), který z Mefista odešel a zůstal v divadle Rokoko, shánět narychlo náhradní hudebníky, kteří by doprovázeli představení Listy důvěrné, ve kterém účinkovalo pěvecké trio Kubišová, Vondráčková, Neckář. Kromě Rytíře, který hrál na basovou kytaru, tvořili nový soubor tito členové: na sólovou kytaru mladý a nadaný kytarista Otakar Petřina (1949 – 2015), v té době ještě student konzervatoře, který už v době studií hrál v bigbeatové skupině Rhythm and Blues, na klávesové nástroje přišel plzeňský rodák Petr Formánek (1945), předtím působil v hudební skupině v Divadle v Alfě, později jako klavírista, korepetitor a kulisák v Divadle dětí (bývalé Divadlo v Alfě). A za bicí usedl Petr Hejduk (1949 – 1994), který měl přes své mládí za sebou působení ve skupinách Rhythm and Blues a Syrinx a také hrával s beatovou skupinou Pastýři, která byla složena ze studentů konzervatoře. Tou dobou hrál už jednu sezónu v Semaforu, kde hrál ve skupině Milana Dvořáka. A v září a říjnu 1968 působil současně v Semaforu i v Rokoku. Tato čtyřčlenná sestava z divadla Rokoko se stala později jádrem Orchestru Golden Kids. Ještě během podzimu 1968 dohrávalo trio Vondráčková, Kubišová, Neckář v Rokoku představení Listy důvěrné (Poslední představení této hry proběhlo v Rokoku ještě 15. prosince 1968!), ale současně v té době se už připravoval jejich sólový projekt Golden Kids. Od počátku října začaly první zkoušky, ale jako datum oficiálního vzniku bývá uváděno 1. listopad 1968. (Název Golden Kids se objevil poprvé 13. října 1968 v denním tisku v rubrice Programy divadel, kde je uvedeno Listy důvěrné – Golden Kids.) Současně s tím vznikl i doprovodný Orchestr Golden Kids, který sestavil producent a hudební skladatel Bohuslav Ondráček ve spolupráci s dirigentem Tanečního orchestru Československého rozhlasu v Praze (TOČR) – Josefem Vobrubou. Josefu Vobrubovi šlo o to, vyzkoušet si, jak v praxi dopadne spojení mladé rockové rytmiky a profesionálních hráčů na dechové nástroje z TOČRu.
K již zmíněné čtyřčlenné beatové sestavě z divadla Rokoko byli připojeni hráči na dechové nástroje z TOČRu: na trubky Richard Kubernát, Václav Týfa, Nikola Janev, Jan Čapoun a na trombóny Bedřich Beránek, Jan Hynčica, Miroslav Koželuh, Pavel Vitoch. Při zájezdech a vystoupeních v něm účinkovali tři trumpetisté a tři trombónisté (plus samozřejmě pětičlenná beatová rytmika), při studiovém nahrávání bývalo obsazení větší, podle potřeby často spolupracovali i další hudebníci: trumpetisté Radek Pobořil, Pavel Střítezský, saxofonisté Milan Ulrich, Vladimír Hruška, František Kryka nebo trombonista Josef „Bažík“ Pavelka. Když to aranžmá některé skladby vyžadovalo, byli přizváni hráči na smyčcové nástroje nebo Libuše Váchalová na harfu. Při nahrávání pro Supraphon řídil orchestr Josef Vobruba, na koncertech a zájezdech se střídal s Bohuslavem Ondráčkem. Ten se stal producentem tzv. Bob-Serie Supraphonu a už v průběhu listopadu 1968 natočili Golden Kids za doprovodu stejnojmenného orchestru první sérii snímků pro gramofonové desky. Na basu někdy místo Zdeňka Rytíře zaskočil i Zdeněk Juračka ze skupiny Rebels, nebo při nahrávání ve studiu také Vladimír Hora či Vincenc Kummer.
Trio Golden Kids si postupně tvořilo nový repertoár, vybírali si především skladby ze zahraniční produkce textované Zdeňkem Rytířem a Eduardem Krečmarem, či původní české novinky především od Bohuslava Ondráčka nebo Angelo Michajlova. I když každý ze zpěváků zpíval nějakou skladbu sólově, tak ve většině jejich písní z těch let mu dělali ostatní dva doprovodné vokály, především pak při koncertních vystoupeních.
V listopadu a prosinci 1968 byly natočeny písně pro chystané LP Marty Kubišové Songy a balady. 25. listopadu 1968 se formace Golden Kids poprvé představila veřejnosti v pražské Lucerně na Supraphon Show, kde uvedla předpremiéru pořadu Music Box No. 1, jejímž hudebním dramaturgem a režisérem byl Bohuslav Ondráček. Dramaturgem byl Zdeněk Rytíř a choreografii si dělali Golden Kids sami. Poté odjeli na turné na Slovensko pod agenturou Pragokoncert. Skladatelsky se v té době začal prosazovat Ota Petřina a jeho netradičně pojaté písně nesly jeho zřetelný autorský rukopis: Tak dej se k nám, Ne, Nautilus, v písních a aranžích se objevily i názvuky psychedelic-rocku jako třeba ve skladbě Nestůj a pojď (U nás máme mejdan), Přítmí (Alenčin bál v říši divů) nebo Provazochodci.
Dne 30. 12. 1968 vystoupili Golden Kids znovu v pražské Lucerně a ve dnech 4. až 6. ledna 1969 se zúčastnili Pop Music Fora Pragokoncertu. 18. ledna 1969 vystoupili s úspěchem na Československém galavečeru na festivalu MIDEM ve francouzském Cannes a v únoru 1969 v Hamburku natočili pro televizní společnost Norddeutscher Rundfunk, skladbu Nestůj a pojď (U nás máme mejdan).
3. března 1969 byla v Hudebním divadle v Karlíně premiéra jejich druhého pořadu Micro-Magic-Cirkus, ve kterém s nimi účinkoval balet karlínského divadla. Autorem scénáře byl Zdeněk Rytíř, režii měl choreograf Luboš Ogoun a hudební dramaturgii měl na starosti Bohuslav Ondráček. Tento pořad byl uváděn pouze v Hudebním divadle v Karlíně, a byl koncipován jako dramaticky sevřenější útvar, na rozdíl od zájezdového a pouze koncertního Music Boxu No. 1. V programu Micro-Magic-Circus zaznělo celkem 28 písní a na stejnojmenném LP, které vyšlo v druhé polovině roku 1969, se dostalo pouze čtrnáct skladeb z tohoto představení (v Aktualitách Melodie ze dne 17. 3. 1969 se píše, že „…norská televize natočí v březnu 50 minutový pořad s Golden Kids…“, zda se tak ale stalo, není potvrzeno…).
V dubnu 1969 rozšířil obsazení Orchestru Golden Kids kytarista Miloš Svoboda (1947), bývalý člen skupin Donald, New Rogers Band a Blue Effect.
V červenci se Golden Kids zúčastnili hudebního festivalu Singing Europe 1969 v holandském Scheveningenu a vyšlo také LP Marty Kubišové Songy a balady. Tato deska se o něco později dočkala druhého vydání, ale byly z ní vyřazeny písně Modlitba a Ne a nahrazeny písněmi Zlý dlouhý půst a Kdo ti radu dá.
Politická situace se postupně začala měnit, začínala tzv. normalizace a s ní se znovu přihlásila také cenzura. Píseň Časy se mění (The Times Are Changing od Boba Dylana), kterou zpívali všichni tři členové Golden Kids vyšla ve dvou verzích, protože cenzorům vadil její text a musel být předělán. Stejný osud čekal i píseň Heleny Vondráčkové Malý princi co s tvou růží, a okolo Marty Kubišové se začala stahovat síť intrik, měla být vyřazena z uměleckého života, neboť v srpnu 1968 se stala jedním ze symbolů proti okupaci Československa. V srpnu 1969 pak tehdejší manžel Marty Kubišové, režisér Jan Němec natočil k sedmi písním z alba Songy a balady barevný televizní medailon nazvaný Proudy lásku odnesou. (Na televizní obrazovce se objevil až v roce 1990 a dochovalo se z něj jen pět písní).
Na přelomu let 1969 a 1970 probíhalo natáčení koprodukčního filmu Revue pro následníka trůnu režírovaným Jaromírem Vaštou pro západoněmeckou televizní společnost ZDF. Také tento pořad skončil na dlouho dobu v trezoru a premiéry se dočkal až v roce 2009. 6. ledna 1970 proběhla v pražské Lucerně premiéra programu Music Box No. 2. (Choreografie Helena Vondráčková) a při té příležitosti se konala tisková konference, na které Golden Kids představili plány do budoucna:
Pořad Music Box No. 2 se měl hrát po celý rok, poté chtěli připravit další s názvem Music Box No. 3, i pravidelné čtvrtletní pořady pro televizi, nebo natočení LP desky pro západoněmecký Polydor, alespoň dle článku uveřejněným v Aktualitách Melodie ze dne 2. 2. 1970.
27. ledna 1970 se konalo poslední vystoupení Golden Kids v Ostravě.
Datum 3. 2. 1970 je považováno za konec tohoto pěveckého tria. Tento den totiž ředitel Pragokoncertu, tehdy vlastně monopolního zprostředkovatele koncertní aktivity většiny českých interpretů, zakázal zbývajícím členům Golden Kids s Martou vystupovat, na což Helena Vondráčková s Václavem Neckářem reagovali pozastavením dalších společných aktivit. Přesto ale nelze říci, že by se jednalo o nějaký zákaz ze dne na den. Tou dobou natáčela Marta Kubišová vokály pro připravovanou LP Ostrov Heleny Vondáčkové (deska vyšla až v první polovině roku 1971 a na jejím obalu se naposledy objevilo jméno Golden Kids, ale jen jako název doprovodné kapely). I když je hlas Marty Kubišové v doprovodných vokálech dosti výrazný (u skladeb Pochval strom za zelený listí, Klášterní zvon, Pojď jen blíž, Ostrovy pokladů), její jméno už na obalu nesmělo být uvedeno.
V červnu roku 1970 ještě vyšlo LP Golden Kids 1., ale už na něj v časopise Melodie nesměla vyjít žádná recenze. I když si Marta Kubišová přála, aby Václav Neckář s Helenou Vondráčkovou koncertovali a zpívali dál sami, Vondráčková s Neckářem s tím nesouhlasili. I z agentury Pragokoncert na ně bylo tlačeno, aby koncertovali jako duo Golden Kids. Václav Neckář se sice pokoušel celou situaci řešit, ale marně a čekali pak vlastně celý rok a doufali, že všechno dobře dopadne.
Trio Golden Kids už dále veřejně nevystupovalo, přesto ale aktivita Orchestru Golden Kids nezanikla. Pro Supraphon stále točili nové snímky, a to i s Martou Kubišovou. (17. 6. 1970 vznikly její poslední dvě písně, převzaté skladby Hare Krišna, V století dvacátém devátém, které sice vyšly na gramofonových deskách, ale jejich náklad byl zničen. Poslední její nahrávka byla Ondráčkova balada Kde máš svůj dům, která byla dokončena 30. 6. 1970, ale na desky se už nedostala. Byly to i poslední snímky nahrané pod názvem tělesa Orchestr Golden Kids; a toto pojmenování se na dalších nahrávkách už neobjevilo. Supraphon plánoval ještě vydání LP desky s názvem Golden Kids 2, ve které měly být písně z programu Music Box No. 2. K vydání nedošlo a místo chystané desky pak vyšlo koncem roku 1970 album s názvem 9x Zdeněk Rytíř – texty k písním a baladám. Protože na něm už nesměly být zařazeny žádné písně v podání Marty Kubišové, objevily se zde pouze snímky Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře.
Ačkoliv zákaz veřejného vystupování Marty Kubišové už platil, hudebníci z bývalého Orchestru Golden Kids se v té době věnovali studiové práci při nahrávání s TOČRem. V červnu 1970 se podíleli na vzniku LP 13 HP Hany a Petra Ulrychových, proto některé snímky z této desky mají progresivnější a rockovější zvuk. (Skladby Oty Petřiny Ranvej, Gloria, Podivný příběh.) Nahrávali pod hlavičkou TOČRru snímky i pro jiné interprety, Oheň a led, kterou nazpívala Eva Pilarová, nebo Hnědej kůň hříva bílá pro Milana Drobného.
V létě 1970 Ota Petřina spolupracoval na LP skupiny Olympic Jedeme, jedeme jako aranžér a osmi texty se na něm podílel Zdeněk Rytíř. Další projektem, na kterém členové bývalého Orchestru Golden Kids spolupracovali, bylo album Václava Neckáře Světská sláva, polní tráva, to bylo také nahráno už pod názvem TOČR, Zdeněk Rytíř se na něm podílel sedmi texty, Ota Petřina do něj přispěl nevšední skladbou Patrick, (kde ve sborech zpíval Jan Neckář) a jedenáctiminutovou folkovou baladu Perla a Petr Hejduk do něj složil píseň Bukanýr.
Téměř celá rocková rytmika Orchestru Golden Kids (Petřina, Svoboda, Rytíř, Hejduk) si zahrála i ve filmu Ďábelské líbánky (režie Zdeněk Podskalský, premiéra 9. 9. 1970). V této komedii je vidět i v obraze a doprovází Václava Neckáře při zpěvu písní Láska má a Láska zlá. V té době se uvažovalo i o možnosti, že doprovodná kapela by měla působit půl roku pro Neckáře a půl pro Vondráčkovou, což se v blízké budoucnosti ukázalo jako nesmysl. V říjnu 1970 připravila Helena Vondráčková program, do kterého si přivzala jako hosta Václava Neckáře, z důvodu nedostatku nového repertoáru s nimi účinkovalo pěvecké duo SOHO, neboli Petr Hejduk a Miloš Svoboda. Ti zpívali v první části představení devět písní, původní i převzaté a textovali je Zdeněk Rytíř a Vladimír Poštulka. (Air, Zálesák, Soho, Dřív, než listí opadá, Bloumám, Boxer, Měla oči jako nebe, Tulák samotář, Víla).
Poslední vystoupení tohoto programu s Václavem Neckářem proběhlo ještě v polovině února 1971.
Tou dobou už bylo jasné, že trio Golden Kids už nikdy společně koncertovat nebude a Helena Vondráčková i Václav Neckář se rozhodli jít vlastní uměleckou cestou.
Koncem února 1971 se konala premiéra nového pořadu Heleny Vondráčkové nazvaný Helena 1971 Gala za doprovodu Orchestru Bohuslava Ondráčka, což byl bývalý Orchestr Golden Kids. Bylo to ale stále příliš velké těleso, které se nevyplácelo na zájezdech, protože pořadatelé raději dávali z finančních důvodů přednost menší skupině. Zdeněk Rytíř se rozhodl zanechat hraní na basovou kytaru a věnovat se pouze dráze textaře, a jeho místo zaujal Luboš Nývlt.
Proto se Helena Vondráčková pokusila v březnu 1971 vytvořit svoji novou doprovodnou skupinu, což se jí ale prozatím nepovedlo. Do toho zasáhly i personální změny ve skupině Olympic. K 31. 3. 1971 podal výpověď bubeník J. A. Pacák a ostatní členové skupiny se rozhodli, že propustí i basistu Jana Hausera. V březnu probíhalo jednání, a rozhodovalo se mezi Milanem Vitochem ze skupiny JazzQ, a Petrem Hejdukem. Nakonec od 1. 4. 1971 nastoupil k Olympicu Petr Hejduk (a jako nový basista Jiří Korn, který tou dobou působil jako zpěvák s kapelou Shut Up F. R. Čecha v Semaforu.)
30. června 1971 byla natočena živá LP Helena, Helena, Helena, což byl vlastně záznam jejího pořadu Helena 1971 Gala. Doprovázel ji na něm Orchestr Bohuslava Ondráčka, v něm kromě dechové sekce, stále ještě hráli Ota Petřina a Petr Formánek. V létě 1971 se uskutečnil dvouměsíční zájezd Heleny Vondráčkové a tohoto orchestru do SSSR. Po návratu z turné došlo k definitivnímu rozpadu tohoto doprovodného tělesa, Ota Petřina a Petr Formánek odešli v létě 1971 do formující se skupiny Bacily, které založil Václava Neckář společně s bratrem Janem.
Jan Müller 2015
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)